Trek po Madeiře

Ostrov Madeira je portugalský ostrov. Nachází se v Atlantickém oceánu 980 km od Lisabonu a 580 km od břehů Maroka. Zvláště v dnešní době se těší velké oblibě a je cílem velkého množství turistů. Ale ani ne tak z důvodu koupání, protože jeho pobřeží je velmi skalnaté a špatně přístupné, ale především z důvodu nádherné přírody vybízející k vycházkám a pěším výletům podél mnoha zavlažovacích vodních kanálů - levád. Ty svádějí vodu z vysokých poloh zdejšího pohoří, které oplývá bujnou vegetací, vodopády, tůněmi a úchvatnými výhledy. Naprostá většina návštěvníků je ubytována u pobřeží a vydává se na jednotlivé výpravy z místa ubytování. Pro nás však byl výzvou přechod centrálního hřebene formou dálkového treku. Trek absolvujeme s výbavou pro nocování a pobyt v přírodě. Náš trek napříč ostrovem jme si rozložili do osmi etap. Rádi bychom vám touto cestou předali naše zkušenosti o náročnosti tohoto treku. Zaznamenali jsme pro vás vzdálenosti, převýšení a profily jednotlivých etap. Trek jme také zaznamenali na DVD v kvalitě 4K a pořídili fotografie. Bohužel velmi nepříznivé počasí nám neumožnilo ukázat tu pravou atmosféru ostrova věčného jara.

1. etapa: Canikal 2 m n.m. - Portela 602 mn.m. 17,4 km 6:52 ↑1057 m ↓481 m

První etapu treku jsme zahájili od mola obce Canikal. Etapa patří k těm nejatraktivnějším z celého treku. Cesta stoupá vysoko nad divoké útesy severního pobřeží ostrova a nabízí úžasné výhledy na oceán a pobřeží. Až na kótu Boca do Risco - 433 mn.m. jde převážně o výstup přerušovaný krátkými sestupy. Od Boca do Risco si načas odpočineme na převážně rovinatém terénu a to až do místa s horní stanicí, asi zásobovací lanovky. Naskýtá se nám zde působivý výhled na útes Eagle Rock a pobřežní linii Porto da Cruz. Z tohoto místa se náš směr prudce láme doleva a nás čeká příkrý výstup o převýšení asi 300 m. Ten končí na odpočinkovém místě s případnou možností k přenocování. Pokračujeme dál doprava již po značené cestě PR5 a částečně podél levády Portela až do sedla Portela. Zde naše první etapa končí. Provizorně táboříme na vyvýšenině nad hostincem. Je zde zdroj vody. Vodu si k pití určitě upravte.

2. etapa: Portela 605 m n.m. - Riberio Frio 850 m n.m. 12,7 km 4:49 ↑555 m ↓339 m

2. etapa treku začíná stoupáním po PR10 při levádě Furado. Brzy docházíme k lesní stanici Lamaceiros. Je to příjemné místo s piknikovým zákoutím. Nedaleko se nachází jezírko Portela. Pokračujeme v příkrém stoupání dál podél levády Portela a procházíme několika krátkými tunely. Leváda je zde doslova přilepena ke skalní stěně. Po pravé straně spadá sráz exponovaně do hlubiny. Okraj srázu je však zajištěn zábradlím. Je to působivý úsek cesty s bujnou vegetací pokrývající okolní skalní stěny. V určitém úseku se nám nabízí možnost PR10 opustit a pokračovat doleva alternativní cestou značenou jako LPB. Tato cesta stoupá podél úzké levády Porco do Bezzera. Vy pochopitelně můžete pokračovat po PR 10, která je mnohem schůdnější. LPB stoupá stále příkřeji a krkolomněji až do místa zvaného Chäo das Feiteiras - 1170 m n.m. Místo charakterizují travnaté plochy a opuštěné budovy. Je tu i možnost kempování. Protože však toužíme navštívit populární Riberio Frio, musíme sestoupit cca 200 výškových metrů po CR24. Riberio Frio je hezké místo při silnici z Porto da Cruz na severním pobřeží, do hlavního města ostrova Funchal na přívětivějším jižním pobřeží. Místo je známé také zdejší restaurací, která se specializuje na úpravu zdejších výtečných pstruhů. V blízkosti jsou dobré podmínky ke kempování.

3. etapa: Ribeiro Frio 850 m n. m. - Pico do Arieiro 1818 m n.m. 11,5 km 4:12 ↑1070 m ↓152 m

Vyrážíme z kempu u Ribeiro Frio po CR24 směrem k dnešnímu cílovému bodu, kterým je vrchol Pico do Arieiro - 1818 m n.m. Musíme proto opět vystoupat zpět na náhorní planinu Chäo das Feiteiras. Za dobrého počasí jsou odtud nádherné výhledy na centrální hřeben a skalní věže Pico das Torres - 1851 m n.m. Mlha a déšť nám však výhled neumožní. Po přechodu náhorní planiny přecházíme silnici a vcházíme do lesa. Stále strměji stoupáme po široké schůdné cestě až na křižovatku silnic ER 103 a ER 202, kde se nachází i restaurace. Pro špatné počasí nepokračujeme po turistické cestě CR24, ale volíme část chůze po silnici ER 202. Asi po 2 km se na turistickou cestu opět napojíme. Je to tentokrát PR3, která nás dovede na vrchol Pico do Arieiro. Pro mlhu není vrchol před námi vidět. Pouze obrovské plochy žlutě rozkvetlého janovce krajinu zpestřují. Na vrcholu vládne psí počasí ve formě mlhy, deště a silného větru. Předpověď na druhý den je však optimistická.

4. etapa: Pico do Arieiro 1818 m n.m. - Pico Ruivo - 862 m n.m. - Casa do Abrigo 6,5 km 2:59 ↑594 m ↓532 m

Ráno se zdá, že předpověď opravdu vychází. Vítr je sice stále silný, ale mračna ustupují sluníčku. Balíme a po snídani v restauraci vyrážíme po PR1. Čeká nás dnes časově krátký pochod s malým převýšením, ale některé úseky budou strmé a tím pádem namáhavé. Zvláště pak s našimi batohy. To platí především v úsecích, které jsou opatřeny schody. S úžasem ráno hledíme na scenérii, kterou nám mlha odkryla. Ocitáme se v nefalšovaném vysokohorském prostředí plným propastí, stěn a skalních věží. Zprvu jde převážně o sestup. Často procházíme tunely, proraženými srze skalní útesy. Po každém výlezu z tunelu se nám odkrývá jiný pohled, ale vždy plný skalních věží a roklí. Po sestupu do sedla pod Pico das Torres, následuje strmý výstup. Horu obcházíme zleva. Pravý obchvat je uzavřen. Cesta je přeplněná turisty, většinou bez batohů. Po dosažení Pico Ruivo se budou vracet zpět ke svým autům na parkovišti pod vrcholem Arieiro. Také se nám poštěstí spatřit a pozorovat krotké a pestré koroptve horské. Po dosažení kulminačního bodu ve svahu Pico das Torres následuje sestup a pak již jen celkem pohodlný výstup k chatě Casa de Abrigo cca 78 m výškových pod vrcholem Pico Ruivo v překladu Červené hory. Ta je nejvyšší horou Madeiry. Vystupujeme na vrchol již bez batohů. Noc přečkáme v chatě Abrigo. Nocleh jsme si zamluvili dva měsíce předem. Ubytování je velmi skromné s možností nákupu různých oplatek, piva a vína. Západ slunce, který občas zakryjí mraky, je fascinující. Pod vrcholem hory je řada míst vhodných pro stavbu stanů.

5. etapa: Casa do Abrigo 1775 m n.m. - Encumeada 1007 m n.m. 11,0 km 4:15 ↑440 m ↓1223 m ( oficiální trasa)

3,0 km 5:43 ↑592 m ↓1373 m (naše alternativa)

Po snídani opouštíme náš noční útulek směrem sedlo Encumeada po PR1.3. Dnes nás čeká převážně sestup, který bude ke konci strmý a nepříjemný. Zprvu procházíme pod suchými větvemi mrtvých stromů zničených požárem. Pod stromy však pestrá zahrada plná květů. Časem docházíme k nepřehlednému místu bez znatelného značení s více pěšinami. Držte se vpravo. Bez problému tak dojdete do Boca das Torrinhas. My do Boca das Torrinhas volíme alternativní cestu. Z Boca das Torrinhas pokračuje cesta dál atraktivními místy s bizarními skalními útvary, skalními stěnami a dokonce i skalním oknem. Cesta příkře stoupá až k vrcholu Pico do Jorge - 1691 m n.m. Odtud již směr více či méně klesá, do sedla Encumeada. Během sestupu z Pico do Jorge budete procházet místem vhodným pro stany. Voda zde asi nebude. V sedle Encumeada se nachází prodejna s různým zbožím, ale hlavně je tu skvělá restaurace, drobet skrytá pod strání, s chutnou kuchyní a milou a ochotnou obsluhou. Určitě budou rádi, když se zastavíte. Ke spaní je v okolí více možností k nocování. Například oficiální 1,5 km vzdálený kemp Chäo dos Louros.

6. etapa: Encumeada 1007 m n.m. - Casa do Rabacal 1065 m n.m. 20,7 km 7:10 ↑858 m ↓695 m

Hlavně první část této etapy bude atraktivní a dobrodružná. Převážnou část cesty půjdeme po PR17 při levádě Norte. Levada Do Norte prochází působivou krajinou deštného lesa s množstvím vodopádů a mimořádně dlouhých tunelů. Hned po prvním kilometru dojdeme ke vchodu do 560 metrů dlouhého tunelu. Především začátek tunelu je úzký a nízký. Pozor na rozměrný batoh, aby vás nesrazil do vody. Sviťte si čelovkou, případně telefonem. Po dalším kilometru chůze na nás čeká další tunel tentokrát 860 metrů dlouhý. Předním padá shůry krásný vodopád. Myslete na to, že zvláště dlouhé tmavé tunely mohou v lidech vyvolat pocit paniky. Někteří se neodváží do nich ani vstoupit, pokud nevidí pověstné světlo na jejich konci. A to ani nemluvím o zlověstném sílícím hukotu, šířícím se tímto tunelem. Je to rachot vodopádu, který padá do levády na jeho konci. Cestou projdeme ještě řadou dalších otvorů ve skále, ale ty již nebudou zdaleka tak náročné. Po asi dalších pěti kilometrech nás čeká příkré stoupání na hřeben s výhledy na pobřeží v místech při Sao Vicente. Následuje rovina a další výstup po kterém se napojíme na CR28 jdoucí zprava. Část cesty jdou nyní CR28 a PR17 společně až k místu, kde PR17 odbočuje doleva. Tudy bychom došli na populární místo s panoramatickým výhlede s názvem Bica da Cana - 1580 m n.m. Za dobrého počasí rozhodně místo stojí za návštěvu. My však musíme pokračovat po CR28 která vytrvala stoupá až k na plato Paúl de Serra a ke kempu Estanquinhos ve výšce 1560 m. Zde jsme původně hodlali nocovat. Silný vítr, mlha a déšť nás však ženou dál. Rozhodujeme se dojít až do chaty Rabacal a to nejkratším možným směrem. Improvizujeme podle mapy dál po CR 28 na křižovatku s ER 209. Všudy přítomné větrníky vypadají v tomto nečase jako přízraky. Z E 209 se stáčíme doleva k nádrži Urze a dál po PR6 k chatě Rabacal. V chatě místo nemají a tak rozbíjíme tábor za chatou. Jinak je chata útulná s fajn personálem.

7. etapa: Casa do Rabacal 1007 m n.m. - Fanal 1236 m n.m. 11,95 km 4:19 ↑498 m ↓463 m

Nežli nám oschnou stany a otevřou restauraci, vydáváme se k vodopádu Risco. Vodopád je 100 metrů vysoký, ale pro nás má, přes neustálý déšť, málo vody. Ale za návštěvu rozhodně stál. Cesta tam a zpět je kolem tří kilometrů dlouhá. Při návratu je již restaurace otevřená, tak snídáme, balíme věci a dáváme se na cestu do Fanal Forest. Kus cesty klesáme směr 25 Fontens, ale pro velký dav turistů tuto podívanou vynecháváme a napojujeme se na PR28 při levádě Rocha Vermelha. Cesta nám dobře ubíhá po úzké pěšince při levádě až k místu, kde začíná příkré stoupání. Zpěněná voda levády se zde řítí úzkým korytem. Pohled je to působivý. Zato těch 200 výškových metrů po strmých schodech ani náhodou. Po konci výstupu již po rovince uzoučkou pěšinkou po PR13 a deštným lesem s kmeny stromů obalených mechem k silnici ER 209. Po silnici 2 kilometry k parkovišti u Fanal Forest. Celý den prší a odpoledne přidává déšť na intenzitě. Máme za ty dny deště již plné zuby. Voláme si taxi a sjíždíme do cíle treku v Porto Moniz s tím, že druhý den se vrátíme a závěrečnou etapu zaznamenáme. Ubytováváme se v jednom z místních hotelů.

8. etapa: Fanal 1236 m n.m. - Porto Monitz 2 m n.m. 14,2 km 4:40 ↑379 m ↓1516 m

Ráno se vracíme taxíkem do Fanal Forest. Na zdejší náhorní plošině, často zahalené do mlhy, se nachází magické místo, které patří k nejúžasnějším a nejvzácnějším přírodním divům na Madeiře. Je jím prastarý vavřínový les, zbytek původního lesa na ostrově. Toto území je vrcholným dílem zdejší přírody a je zařazeno na seznam světového přírodního dědictví UNESCO a zároveň je členem Evropské sítě významných lokalit. Za jasného počasí jsou odtud úchvatné výhledy. My jsme štěstí na pěkné počasí neměli. Přesto jsme si přeludové atmosféry tohoto místa bohatě užili a pořídili vzácné záběry. Plni dojmů opouštíme po dvou hodinách toto místo, abychom sešli do Porto Monitz a zaznamenali poslední úsek našeho treku napříč ostrovem. Zpočátku sestupujeme po MTB trati při levé straně silnice, nežli se napojíme na PR15 směrem Ribeiro da Janela. Procházíme cestou skrze dvě pěkná místa vhodná ke kempování. Úseky cesty občas zdobí překrásné květy strelícií. Po dlouhém sestupu se ocitáme na volném prostranství s výhledem na oceán a obec Ribeiro da Janela. Sestupujeme uličkami obce, místy velmi příkře, až na samé dno údolí. Dole v údolí se nachází příjemný kemp s WC a parkovištěm. Nás ze dna údolí nyní pro změnu čeká výstup 360 metrů výškových po VFB, který končí v rozsáhlých vinicích s výhledem na oceán. Dosahujeme tímto kulminačního bodu dneška a zbývá už jen sestoupit po silničce do cílového bodu celého treku, města Porto Monitz. Je to jedno z nejstarších měst severního pobřeží. Množství turistů sem lákají především pobřežní mořské bazény, které před vlnami oceánu chrání přírodní útesy. Je to jedno z mála míst na ostrově, vhodných ke koupání. V Porto Monitz jsme náš trek úspěšně ukončili.

Po návratu do hlavního města ostrova Funchal jsme věnovali jeden den výletu na poloostrov Sao Lourenco. Vyhlídkový okruh trvá cca 2,5 hodiny. Jeho divoké útesy a atmosféra rozhodně stojí za návštěvu. A je tu snad i jediné místo na ostrově s pláží, která má bezpečný přístup do vod oceánu.

Závěr: Trek je v našem pojetí středně náročný, ale bez technických problémů. Jsou zde však místy velmi strmá stoupání.

Trek nám zabral 8 dní. Převýšení treku je 5579 m jak ve stoupá tak v sestupu. Celková vzdálenost treku 108 km. Výhodou treku je, že můžete téměř kdykoli během treku hřeben opustit. Stopování nebo přivolání taxíku tu není problém. Trek často křižuje silnice. Nebývá ani problém sejít se hřebene o něco níže a ubytovat se v nejbližší obci. Možností se ubytovat na trase je rovněž dost. Objednávejte ho však s velkým časovým odstupem dopředu. Trek nevyžaduje žádné mimořádné vybavení, než které je na běžném dálkovém treku třeba. Nespoléhejte však, že na Ostrově věčného jara nebude foukat a pršet. Stanovení převýšení z mapy je u některých etap nepřesnéz důvodů tunelů. Naše údaje jsou získány z hodinek Garmin a tudíž jsou relevantní.