Když let je životem: rozhovor s Jakubem Rottem

Kubo, dlouhodobě se věnuješ disciplínám paragladingu. Které jsou Tvé nejmilejší?

„  Za posledních šest let se pro mne paragliding stal životním stylem. Nejvíce mne baví hike and fly a speedflying. Hike and fly je podle mne nejryzejší disciplínou paraglidingu. Máš určenou trať, se svým vybavením buď běžíš, anebo můžeš letět. Třeba na začátku sezony v Annecy byla trať s osmi otočnými body na tři dny, startovalo se u jezera, výběh do kopce, rozbalíš padák. Pak se snažíš doletět pomocí termálních proudů co nejdále. Trať buď překonáš v časovém limitu, anebo jsi s ukončením závodu vyzvednut supportem tam, kam ti to při závodu vyšlo.

Jak vypadala cesta k „okřídlenému“ stylu života? Byl pro Tebe vzduch domovským živlem?

Domovským živlem pro mne vzduch byl neúplně. My jsme byli vždy sportovní rodina, máma běhala na lyžích, táta měl blízko k plachtařským sportům, hlavně windsurfingu a kitingu. V jedenácti letech jsem začal kitovat a s windsurfingem. Pak, když mi bylo 22 let, jsme s kamarádem vyhledali místní aeroklub a začali skákat s padákem – odsud už byl k paraglidingu jen kousek a to samé k životnímu stylu, jemuž jsem podřídil na nějaký čas všechno.

                                                         

Dokázal bys mluvit o svých devízách v paraglidových disciplínách?

Protože střídám spoustu různých typů křídel včetně speedflyingových, což jsou křídla, s nimiž se letí rychlostí až 80 kilometrů za hodinu, jsem relativně silný v rychlém vyhodnocení situace a přizpůsobení: dokážu přistát na malém místě, spočítat kam přistanu, dokážu odstartovat ve složitých podmínkách.

Na letošním štafetovém závodě Dolomitenmann jsi přispěl k týmovému zlatu v kategorii hobby. Jak závod v Tvých očích probíhal?

Dolomitenmann je pro „padáčkáře“ vlastně půlhodinovým sprintem, při němž jde o to neudělat chybu a neztratit pozici pro celý tým. Minuty času naženou běžec a cyklista, avšak pilot toho může mnoho zkazit, pokud pokazíš start nebo přistání, tým tratí – jde o soustředění. Před startem jsem meditoval, abych nabyl přehledu o tom, co dělat. Hrozí i diskvalifikace, když například přistaneš za hranicí předávky atd. Chyba kajakáře v týmu, který držel před námi první místo, nás nakonec posunula na zlatou pozici.

                             

Máš nějaké sny?

Hodně snů jsem si již splnil: létal jsem na plážích, na dunách ve Francii, na Kanárských ostrovech nad sopkami… Dokončil jsem oprávnění k tandemovým letům – naplňuje mne to, co let lidem přináší, to, že je vede k nějaké vlastní esenci. Přál bych sobě nějaké bivakové přelety: s minimem věcí se pohybovat střídavě po svých a na křídle krajinou, ideálně krajinou Nepálu, kde jsem ještě nebyl. Ze závodů by šlo o věhlasné Xpyr a Xalps, závody přes celé Pyreneje nebo Alpy. Dnes bych se možná ještě trápil, proto tuto metu nechávám na příští roky.

Co bys vzkázal lidem fandícím HIGH POINTU?

Dělejte to naplňující, co Vás baví. Je ale potřebné se zaměřit nejen na ty velké věci v životě, ale také na důležité maličkosti: jen tak může být člověk celistvý. Buďte „high“, na druhou stranu díky onomu „low“ můžete být konzistentní.


Fotogalerie