Honza Špička - Životní změna, aneb jak jsme se odstěhovali do Peru

Ahoj, jmenuji se Honza Špička a už tomu jsou více než dva roky, co jsme se, tehdy s novomanželkou, odstěhovali do Peru. Proč právě sem? Co nás k tomu vedlo? Co tady děláme a jak si to tady užíváme? Pokusím se Vám toto vše povědět a postupně Vám tady na blogu High Point slovem i obrázkem vyprávět historky z našeho života v této krásné, byť pro život náročné zemi. Hlavní a nosné téma budou samozřejmě hory, které tu jsou naprosto překrásné. Ale nejen horami živ je člověk (i když by to bylo krásné), tak Vám sem tam povím i něco z nížin, šedi města či džungle.

Celý náš příběh se začal psát v roce 2020, kdy přítelkyně Alča byla odejita z práce. Resp. kvůli Covidu jí nebyla prodloužena smlouva, tak jako tisícům dalších lidí. Představa byla taková, že si udělá prázdniny a v srpnu si najde práci. S jejími zkušenostmi, znalostmi a chutí pracovat to přeci bude hračka. Tato představa se ukázala jako mylná. Práce bylo málo a nějak se nedařilo nic v této složité době najít. Jednoho dne přišla s tím, že na stránkách Ministerstva zahraničních věcí je nabídka práce asistentky velvyslance v Limě. V danou chvíli jsem již velmi chtěl, aby si našla práci, jinak by totiž doma hrozila „Itálie“. Řekl jsem jí, jasně, napiš tam. To jsme však ani jeden netušili, že toto bude opravdu „break point“ našich životů. Když pak na konci srpna volali Alče z ministerstva, že výběrko vyhrála, a zda má stále zájem o tuto práci, ať přijde osobně probrat co, jak kdy…. Moje první reakce na tu zprávu byla zjistit, jak daleko je to z Limy do Huarazu. O Peru jsem tehdy věděl prd, ale to, že Huaraz je centrum Bílých Kordiler jsem věděl. A nějaké ty nejznámější kopce v okolí jsem samozřejmě znal. Pozice sekretářky, nebo chcete-li asistentky, byl sice krok vzad, ale zároveň to byl krok do Limy, do neznáma, do jiného světa. Rozhodování, zda zcela změnit a překopat náš dosavadní život a odstěhovat se do Limy nám trvalo přesně jeden degustační večer v jihomoravském sklípku, kde jsme si řekli: Ano. A to hned dvakrát. Vzhledem k odjezdu a spoustě dalších věcí jsme se rozhodli některé věci uspíšit, a sice ještě do odjezdu se vzít. Rozumějte, chtěl jsem si Alču pojistit, nebo ona mě?

To by nebyl za normální situace nijak zásadní problém, ale mezi tímto rozhodnutím a požadovaným odjezdem byly necelé tři měsíce doplněné nejsilnější vlnou pandemie Covidu a všech možných restrikcí. První výzva byla tedy na světě. Oznámit toto vše rodičům, zorganizovat svatbu, v mém případě dodělat doktorát, vystěhovat se z bytu v Plzni, zabalit věci s sebou do Peru, uskladnit věci, které nebereme, prodat auta a samozřejmě stále chodit do práce a během víkendů do skal či do hor. Svatba se vyřešila skoro sama a velmi elegantně. Na 10.10.2020 jsme měli s kamarádem zamluvenou lezeckou chatu v Tisé pro oslavu narozenin. Stačilo tedy jen změnit téma večírku, dopozvat rodiče a pár kamarádů a sehnat někoho, kdo nás oddá ve skalách. Všechno toto se povedlo a na dokonalé datum 10.10.2020, o kterém mnoho lidí jen sní, jsme si řekli své ANO v srdci tiských stěn.

Zbytek věcí už šel tak nějak sám, i když kvůli restrikcím na úřadech byl asi největší problém s pořízením nových dokladů s rodinným stavem: ženatý/vdaná. Do Peru jsme nakonec odjeli 24.1.2021 už jako Alena a Honza Špičkovi. Alča jakožto asistentka velvyslance a mě si nechali na Západočeské Univerzitě v Plzni, kde jsem studoval a již několik let pracoval, jenom s tím rozdílem, že moje pracoviště bude homeoffice v Limě. Jelikož pracuji jako vědecko-výzkumný pracovník v oblasti impaktní biomechaniky a automotive safety a můj hlavní nástroj je počítač, internet, stůl, papír a tužka, bylo toto možné. Jinak bych měl asi smůlu.

Kromě pana a paní Špičkovic, do Peru odjelo všechno naše vybavení do hor, včetně lyží. A to i přesto, že jsme věděli, že Peru není zrovna lyžařská destinace a ráj pro vyznavače tohoto sportu. Není tu jediný ski areál, jediná lanovka, jediná sjezdovka, lyže se tady nekoupí a většina Peruánců ani neví, co to lyže jsou. Pochopitelně jsme vzali jen skialpy. Toto rozhodnutí se ukázalo jako velmi zásadní a nasměrovalo náš pobyt zde tím správným směrem. O tom všem si ale povíme v dalším příspěvku.