CERN, rampouchy a prašan

Autor: Tomáš Poledníček

„Zdar, co děláš v lednu?“ přišla mi zpráva od kamaráda Vojty. „Hele vlastně nic, proč?“ odpovídám zvědavě. „Přijeď do Ženevy. Ukážu ti CERN a dáme ledy v Itálii nebo Švýcarsku. Teď jsou top podmínky.“ Bylo rozhodnuto. „To zní dobře, kupuji jízdenku a valím.“ A tak jsem přes Flixbus vzal první noční spoj směrem do Ženevy. Jako částicový fyzik nemůžu chtít lepší kombo – návštěva CERNu a lezení ledu. Rychle balím věci: cepíny, mačky, šrouby, friendy, spoustu dalšího vybavení… a samozřejmě bundu a kalhoty HIGH POINT Protector 8.0.

V CERNu: Kde se tvoří budoucnost vědy

S Vojtou se potkáváme hned po příjezdu a seznamuji se s dalšími členy výpravy. Ještě, než zamíříme do hor, procházíme spolu areál CERNu. Ukazuje mi jednotlivé experimenty a technologické zázraky, které tu probíhají. Pro ty, kteří o CERNu slyší poprvé – jde o Evropskou organizaci pro jaderný výzkum se sídlem v Ženevě. Byla založena roku 1954 a zaměřuje se na základní výzkum v oblasti částicové fyziky. Výsledky experimentů jsou veřejně přístupné a slouží výhradně mírovým účelům. K CERNu mám blízko. Svůj výzkum věnuji srážkách těžkých iontů, které se v CERNu intenzivně studují. Poté vymýšlíme plán na další dny. Ledy ve Švýcarsku by měly být jistou. Navíc polezeme v týdnu, tak bychom se měli vyhnout lidem.

První ledy ve Švýcarsku

Další den míříme do Švýcarska. Ubytování máme domluvené nedaleko Zinalu. Ráno vyrážíme na první ledy – s Vojtou volíme rampouch za WI4 (jméno jsem už zapomněl). První tři délky šly hladce, ale u klíčového místa to začalo drhnout. Led se nahoře začal lámat, jistit se moc nedalo. Rozhodujeme se včas stáhnout a slanit ke stromu. Při sestupu zahlédnu naproti nádherně vylitý žlab – připomínal reklamu na zmrzlinu. „Tohle chci zítra lézt,“ hlásím Vojtovi. Ten, zklamaný z dnešního lezení, nadšeně souhlasí.

Goulotte Cachée: Krásný mix

Ráno v 5:45 zvoní budík. „Hej, Tome jsi unavený?“ položil kamarád otázku. „Ne, jsem fresh, jak francouzská okurka“, vesele odpovídám a jdu si čistit zuby. Po rychlé snídani bereme vybavení a míříme opět k Zinalu. Do žlabu se nakonec pouštíme tři. Jeden z nás si to rozmyslel a šel raději na skialpy. První mixovou délku lezu já. Jsem ozbrojen šrouby, friendy, vklíněnci – těžký materiál, ale motivace a morál silnější. Nakonec se ukázalo, že friendy a vklínence byly zbytečný. Jen zbytečná zátěž na sedáku. Po pár krocích jsem v čistém ledu, lezu 30 metrů a zakládám štand. Kámen ze srdce spadl zároveň s tím posledním kamenem ze stěny. Kluci pokračují. Lézt na druhém konci lana je přijemná změna. Nakonec stojíme v poledne na vršku – zvládli jsme Goulotte Cachée – WI4, M3, 180 m. Slanění už bylo mokré, led tekl, ale díky kalhotám a bundě HIGH POINT Protector 8.0 zůstávám suchý. Dáváme vítězné pivo (řidiči samozřejmě ne) a pokračujeme dál s Vojtou – zbytek týmu se odpojuje.

Ledová tečka u Mauvoisinu

Další den už cítíme únavu, ale přesto ještě lezeme lehčí ledy u přehrady Mauvoisin. Pár pěkných délek a balíme to – čas vrátit se do Ženevy a dopřát si zasloužený odpočinek.

Freeride v Chamonix

Po pár dnech mířím do Chamonix na skialpy. Mám vytipované powder linky u ledovce Argentière. Začátek je jen v přeskáčích, ale po cca 700 výškových metrech už nandáváme lyže a míříme k ledoveci. Krátká pauza a sjíždíme freeridem dolů k autu. Ale ty výhledy. Na ty jen tak nezapomenu. Po cestě se zastavujeme v PocoLoco na zasloužený burger. Pak už jen cesta zpět do Prahy.

Závěrem

Zimní sezóna mi letos vyšla na jedničku. Když to srovnám s tou loňskou, tak je o parník lepší. Kombinace vědy, ledu a prašanu je pro mě dokonalá. Kombinace lezení, skialpů a návštěvy CERNu pro mě byla ideální – jak sportovně, tak i zážitkově. Díky bundě a kalhotám HIGH POINT Protector 8.0 jsem si mohl být jistý, že mě počasí nezastaví. Když led teče, vítr fičí a teplota letí dolů, potřebujete mít naprostou důvěru v své vybavení. A přesně to jsem cítil. Ticho hor je krásné. Teď si na chvíli odpočinu, obuju kecky a vyrazím na letní kopce.