Red Bull Dolomitenmann

Jeden z členů HP teamu Jakub Rott se letos také zúčastnil extrémního štafetového závodu
Red Bull Dolomitenmann a přináší nám jeho dojmy:

Jakub:

Na Dolomiťáka jsem se dostal jako náhradník Vodák Sport týmu, kterému odpadl pilot. Martin Jansa, který startoval za jiný český tým věděl, že mi podobné závody už dlouho lákají a s mými zkušenostmi z létání na malých křídlech že by se mi na nich mohlo dařit. Slovo tedy dalo slovo a já se začátkem záři vydal do rakouského Lienzu v centru Dolomit na 21 ročník tohoto legendárního závodu.
Po dvou dnech tréninku přišel samotný závod, který pro padáčkáře znamená přebrat štafetu od běžce, krátký běh a start ze suťoviska na Kuhbodentör ve 2400m.n.m., let cca 8 km a přistání na kopci Moosalm v 1000ml.n.m.,
výšlap sjezdovkou na druhý start, slet na stadion v Lienzu a předání štafety cyklistovi.

Na závod musí mít každý závodník certifikovanou sedačku, helmu, záložní padák a padák, kde se musí vejít do váhového rozmezí svého křídla. Křídlo jsem měl půjčené od Michala Krysty, který se letos nezúčastnil, jeho Tonku 13 na váhové rozmezí do 85kg, včetně veškeré výbavy. No, vzhledem k tomu že mám normálně sám 83kg, výbava je cca 5kg tak mi čekalo ještě dost hubnutí.
Naštěstí týden před závodem se mi podařilo dojednat se švýcarskou půjčovnou křídel že mi na závod zapůjčí Bantam Nova 12, což je aktuálně nejrychlejší a nejlehčí křídlo na tento typ závodu a je certifikované až do 90kg.
Děkuji tímto High Point, který mi zapůjčení křídla zasponzoroval!

Přebrání štafety od našeho běžce Vlastimil Lysák a běh na první start. Začínalo to suťoviskem které bylo nutné seběhnout a dál mírným stoupáním na start. Na prvním startu jsem se zdržel jen pár vteřin, na místě jsem doběhl závodníka startujícího na Tonce, rychle odstartoval těsně za ním a už v prvních chvílích letu ho předletěl.
Ale speedu jsem šlapal hraničně moc a na dokluzu už jsem skoro kopal do špiček stromů a přistával jsem těsně před lanovkou.
Pokračoval krátký výběh do Red Bullcz brány, za kterou čekal silný tým českých fanoušků.

Po přistání a výběhu do Red Bull brány následoval běh po vrstevnici / mírně z kopce s padákem zabaleným jen do květáku na rameni. Zde jsem lehce ztrácel, ale jakmile přišlo poslední dlouhé stoupání po prudké sjezdovce na start, nasadil jsem stále tempo, prodlužoval krok a několik pilotů, kteří to temp neudrželi jsem předběhl.
Na zapínání kamery jsem zde neměl ani pomyšlení a moje tepovka atakující hranici 196tm mi naznačovala, že tohle už také dlouho nevydržím. Naštěstí jsem byl rychle nahoře a na druhém startu se mi také dařilo,
těsně nad povinnou hranicí startu jsem hned na kraji rozhodil křídlo z květáku a během pár vteřin jsem byl ve vzduchu – super i tady jsem byl rychlejší než další 3 piloti, kteří přiběhli na start těsně přede mnou.

Na druhém letu jsem začal po předchozí zkušenosti trošku konzervativněji a držel si výškovou rezervu. Jakmile ale bylo jasné, že dokluz na stadion mám dobrý a topoly okolo něj přeletím, začal jsem přišlapávat speed čím dál tím víc. Kluci mi varovali, že křídlo, co jsem měl půjčené, Nova Bantam je při sešlápnutém plném speedu (16 cm) už hodně náchylné ke klapancům a tak jsem byl při přelétávání topolů, kde mohli ve větru vznikat rotory a trhat se termika, mírně nervózní.
Vše vyšlo a jediným plynulým obloukem jsem se vykrátil na přistání a s velkou rychlostí se snesl nad stadion. Moc rychle jsem vypustil speed což mělo za následek, že křídlo na velké rychlosti vyplavalo, ale rozpočet mi vyšel a přistál jsem přesně do rohu stadionu, kde bylo potřeba vběhnout do koridoru a předat štafetu našemu cyklistovi Josefovi Vítů.

Zde už není čas na žádné květákování a tak jsem finišoval jen s namotanými řidičkami a křídlem vlajícím za mnou! Super, parádně to všechno vyšlo! Musím uznat, že tento závod je krom zkušeností, perfektní přípravy,
zvládání emocí a dobré fyzičky také hodně o štěstí.
Přeci jen zamotané šňůry anebo zkažený start stojí spoustu cenných vteřin a možná mi jen trošku přálo štěstí začátečníka, ale i tak jsem byl s výsledkem nad míru spokojený! 37 místo mezi paraglidisty,
22 v mojí kategorii a z cca 10 českých týmů byl přede mnou jen nepřekonatelný Standa Mayer :D

Díky tomu jsem posunul náš tým celkově o několik pozic dopředu a ze 71 týmů jsme skončili na krásném 29 místě v kategorii. Byla to super zkušenost, zajímavý závod a splnil jsem si dětský sen, kdy jsme doma na ČT2 koukali na ty borce z dolomiťáka!
Děkuji za to sponzorům a všem, kteří mi pomohli anebo my jakkoliv podporovali.
Uvidíme, jak se bude dařit příští rok =)))

Fotogalerie