Petr Miska: kanónem se na kopec vystřelit nenechám!

Proč lezeš? Co ti to dává?

Rozhodně ne slávu ani peníze. Lezci nejsou hokejisti ani fotbalisti a jsem rád, když nějak pokryju náklady na expedice. Lezení je určitá posedlost. Za úspěšným výstupem jsou často i měsíce dřiny, ale když je hora silný soupeř, radost je o to větší. Řekl bych, že je to celé hlavně o síle zážitku.

Denali, na které se teď s Radkem chystáte, měří jen 6190 metrů. Ve srovnání s osmitisícovkami Broad Peak, Šiša Pangma nebo Gašerbrum II., na které jsi vylezl, je to vlastně jen takový kopeček…

To sice ano, ale nepolezeme klasickou “normálkou”. Máme v plánu výstup západním hřebenem.

Jak snášíš nadmořskou výšku? Říká se, že se to nedá moc natrénovat…

To je pravda. Někdo říká, že je to geneticky dané, jiný zase, že je to od pánaboha, ale je to prostě tak. Radkovi stačím jen do určité výšky a pak už jeho tělo funguje prostě líp.

Říkají ti Miska. Jak za zvláštní přezdívka vznikla?

Táta je Miroslav a jeho tělocvikář mu kdysi chtěl říct “Míro”, ale přeřekl se udělal z něj “Mísu”. Tátovi to už zůstalo a když nás pak s bráchou trénoval hokej, začali tak říkat i nám. Jsem mladší, a aby se to rozlišilo, stal se ze mně “Miska”.

Založením jsi buddhista…

Buddhismu jsem se “nadýchal” v Himálaji. Všiml jsem si, že jsou tamní lidi díky němu v klidu a pohodě a začal se o buddhismus zajímat. Postupně jsem pochopil, že to není ani tak náboženství, jako spíš filozofie, což mi vyhovuje. Buddhismus nezná žádné dogma. Jeho zakladatel Siddhárta nebyl bůh, ale člověk, který prostě jen uspořádal principy, jak by se člověk měl chovat., aby žil v pohodě.

Lezeš zásadně bez kyslíku – proč?

Umělá pomůcka by mi přišla nesportovní. Souboj s horou raději prohraju bez pomůcky, než abych si to usnadňoval. To už bych i rovnou mohl najmout dva šerpy, aby mne vynesli nahoru, doletět tam helikoptérou nebo se tam nechat vystřelit kanónem. Ale k čemu by mi to bylo?

Jakou výbavu od High Pointu používáš?

Kdysi jsem začal s péřovými výrobky a postupně začal nosit i membránové oblečení, které jsme měl už asi na osmnácti expedicích. Mám srovnání s lezeckým oblečením předních světových firem, které jsem postupně vyzkoušel, a lidem vždycky říkám: “Za cizí věci zaplatíte třeba dvojnásobek, ale jejich kvalita bude stejná, jako u oblečení ze Sušice”. Materiály, střih i kvalita zpracování, to všechno je u High Pointu na světové úrovni. A navíc to není žádná asijská “rýže”, ale šije se to u nás, a to je pro mne důležité.