Čert s ním praštil o skálu

“Klasikou” tohoto sportovního odvětví jsou závody RedBull X-Alps (přes Alpy) a X-Pyr (přes Pyreneje). Standa se v nich umisťuje na předních pozicích. 

Proč jsi si vybral právě hike & fly?
Líbí se mi, že je to aktivnější než klasický paragliding a víc spojené s přírodou a s horami. Osobně jsem se k hike & fly dostal přes jiné outdoorové sporty a dodnes se mi to s nimi propojuje jak při závodění, tak i při běžném létání. Hodně chodím – na kopce vylézám po svých a když pak přistanu, sbalím padák do batohu a šlapu třeba deset kilometrů na vlak. Na zádech přitom nesu menší zátěž než běžný paraglidista.

V čem se hike & fly liší od jiných paraglidingových disciplín?
Většina paraglidistů nejsou kdovíjací sportovci – na kopec vyjedou lanovkou nebo autem a pak prostě letí. Platí to hlavně pro Česko nebo pro Německo, ale třeba ve Francii se čím dál víc prosazuje právě hike & fly. Zaměřují se tam na něj i výrobci, kteří začínají nabízet lehčí výbavu. Běžný paraglidista má na zádech kolem dvaceti kilogramů, a táhnout to na kopec je samo o sobě náročné. Padáky na hike & fly mají stejný tvar jako pro běžný paragliding, ale jsou odlehčené, stejně jako sedačky. Na padáky se používá lehčí látka a méně výstuh, takže jsou o něco náchylnější k roztržení. 

Co je na závodech typu hike & fly nejtěžší?

Rozhodnutí, jestli je za daných podmínek výhodnější letět nebo jít pěšky. Záleží to na počasí. Nemůžu letět v dešti nebo v bouřce, a to nejen kvůli bezpečnosti. Silný vítr by mne mohl zanést opačným směrem, než kam mám namířeno. Kilometry k cíli bych tedy na padáku nezískal, ale ztratil. Nejhorší je počasí “na hraně”, tedy když třeba jen mrcholí nebo poprchává. Volba, jestli použiju padák nebo vlastní nohy, je pak nejtěžší. 

Jednu z hlavních rolí v hike & fly tedy hraje taktika?
Určitě. Musím se rozhodnout, na jaký kopec vylézt a jestli se mi to vůbec vyplatí. Dlouhým výstupem můžu paradoxně ztratit víc času, než pak získám letem. Někdy je lepší jít pěšky, jindy ten výstup podniknout tak jako tak. Když mi totiž let ušetří tři hodiny, můžu si o to déle přispat a nabrat síly.

Ve vzduchu ale býváš i déle, třeba až sedm hodin. Možná je to bizarní otázka, ale jak řešíš čurání? 
Prostě roztáhnu nohy a… Někdo používá hadičku, aby nemusel sundavat ruce z řízení, ale to mi nevyhovuje. Ženy často létají s plenkou.

Vzpomeneš si na nejnebezpečnější situaci při závodu?
To se těžko odhaduje. Zpětně se nedá domyslet, co se mohlo stát a jestli to tedy bylo nebezpečné. Jednou jsem se při startu dostal do “čerta”, což je vzdušný vír, podobný malému tornádu. Spadnul jsem kvůli němu asi z pěti metrů. Jindy se mi při startu udělal uzel na řízení a zřítil jsem se mezi kameny. Byla to pilotní chyba, ale naštěstí se mi nic nestalo. A nebo jsem si při přistání zvrtnul nohu, což ale nebylo nebezpečné. Jen to bolelo.

Používáš oblečení od High Pointu – co se ti nejvíc osvědčilo?

Určitě bunda Caspian Jacket zateplená vláknem Climashield, což je skvělá izolační vrstvu pro zahřátí. Bunda má na rukávech návleky na palce, které fungují jako “rukavičky”. Díky tomu mi není zima na prsty, což je u paraglidistů velmi důležité. Při výstupech na kopce proti dešti a větru hodně užiju i lehkou bundu Venus a šortky Saguaro.

Fotogalerie