Zraněné nechci soudit ani poučovat

Ocitla jste se někdy venku sama v ohrožení zdraví a života? 

• Nikdy jsem nebyla vážně zraněna, ale párkrát jsem se zřejmě ocitla velmi blízko smrti. V roce 2003 jsem “nedobrovolně navštívila jednu desetimetrovou trhlinu na švýcarském ledovci La Saleinaz. Rok před tím jsem zázrakem unikla ruské ruletě v podobě padajících kamenů v jižní stěně švýcarského Grand Combinu. A dva roky poté jsem také zvláštní shodou událostí unikla pádu masivního séraku, který tehdy v Kyrgyzstánu zabil jedenáct lidí.

Dává záchranářům víc práce klasická zima s hodně sněhu nebo paradoxně letošní teplá zima? 

• Vše má svoje. Když je spousta čerstvého sněhu, padají laviny anebo se lidé zraňují o skály a o kameny pokryté čerstvým sněhem bez základu. Když je těžký sníh, zasahujeme často u vykloubenin, poranění vazů a torzních zlomenin bérce. Když je mráz a ledovato, létáme k těžkým otřesům mozku a zlomeninám stehenních kostí. Což víceméně platí i pro periody, kdy je málo sněhu.

Jaký je Váš výškový rekord?

• Nejvýše jsem byla v 7200 m v jižní stěně Lhotse, na úrovni 3. výškového tábora jižní klasické cesty na Mt.Everest. To číslo ale není vůbec podstatné – a nebo snad jen proto, že jsem poznala, že mám štěstí na dobré genetické vlohy pro adaptaci k výšce. Navíc jsem byla velmi dobře aklimatizovaná a výstup byl technicky nenáročný. Myslím, že jsem zažila mnoho jiných náročnějších situací v horách. Možná bychom ani nemuseli chodit moc vysoko. Vybavuju si třeba některé návraty z padesátikilometrových výletů na běžkách Jizerkami. Vyčerpání, hlad, žízeň, na kost zmrzlé necitlivé prsty…

Které outdoorové místo nebo oblast ve světě i v Česku máte nejraději?

• Slovo “outdoor” nedokáži vázat na českou krajinu - raději mluvím o přírodě. A o české přírodě navíc mluvím velice ráda! Miluji dvě místa, kde jsem dosud strávila asi nejvíc času: krajinu Podještědí a oblast Středního Povltaví. Ale překrásných míst v Čechách i na Moravě je tolik! Všechny hory a jejich podhůří nebo třeba Pálava, která v sobě už má nádech Středomoří.  V Evropě za svůj druhý domov považuju švýcarské Valais, nádherné prosluněné hory na pomezí Francie a Itálie. Miluji i Středomoří a asi nejvíc Chorvatsko, pro jeho nekonečnou členitost pobřežní přírody. A máme-li se porozhlédnout ještě dál, fascinují a přitahují mě všechny krajiny okrášlené horami nebo mořem.

V čem lidé venku nejvíc riskují a jaké nesmysly dělají? V jaké situaci jste si třeba v duchu řekla něco jako “To snad ani ani není možné, jak ho to vůbec mohlo napadnout?!”

• Takové věci si neříkám, spíš se soustředím na svou práci. Nechci lidi soudit nebo je v duchu poučovat. Myslím, že to ani nemá cenu. Právě nehoda totiž ”riskující" poučí lépe, než cokoliv jiného. A navíc se pochopitelně zraňují i ti, kteří vše dělají "jak se má".

Jaké oblečení od High Pointu používáte a proč?

• Z oblečení High Pointu se těším už několik let. Jsem ráda, že mohu nosit kvalitní oblečení z Česka - hlavně když se jím mohu právě chlubit zrovna teď, když pracuji v cizině. Pro práci v záchranářském vrtulníku jsem vybavená bundou Spider a kalhotami Fancy, které mají navíc našité kapsy (pro ukládání telefonů, gumových rukavic a propisek) a mají i zateplená kolena a zadek. Při spouštění na laně z vrtulníku člověk vždycky neskutečně vymrzne, protože je ve víru ledové tříště. Letos si to ale právě díky bundě Spider užívám úplně jinak. Nandám kapucu a o ledové tříšti ani nevím.  Kalhoty jsou taky bezvadné - u všech pacientů klečím ve sněhu, a konečně nemám promrzlá kolena. A když při nočních službách musím nasednout na zmrzlé nebo mokré sedadlo skútru, je vycpaný zadek nepromokavých kalhot k nezaplacení. Když bylo tepleji, užívala jsem si krásně zelenou bundu Graven Wool Lady Jacket. Na to, jak je teplá a větruvzdorná, je překvapivě lehká. Oblečení jsme navíc vybrali tak, aby kromě funčnosti i dělalo parádu. Myslím, že se to daří, protože kolegové projevili zájem objednat si podobné.

Fotogalerie